Bílá vrána

Hudba: Tempus
Text: Linda Miklová

Pod klenbami prastarého hradu,
kde prolíná se světlo s tmou.
Visí obraz do nějž malíř kdysi,
vepsal příběh rukou svou.

Krásná paní v bílém hávu
do zlatého rámu zakletá.
V noci můžeš vidět bílou vránu,
a když ztichneš … kroky jsou jak ozvěna.

R: Za úplňku bílá vrána,
teskně krouží nad hradbami.
Od půlnoci do bílého rána
obestřena záhadami.

Dáma co se pýchou dmula,
věčně krásná chtěla být.
Za krásu však oběť dala,
havranovi musí ruku přislíbit.

Do obrazu její krásu
malíř zachytil,
než ji havran u oltáře
krátce políbil.

A když večer vyšel měsíc
nad starým hradem,
změnila se v bílou vránu
věčně spjatou s obrazem.

R: Za úplňku bílá vrána,
teskně krouží nad hradbami.
Od půlnoci do bílého rána
obestřena záhadami.

Pod klenbami prastarého hradu,
kde prolíná se světlo s tmou.
Visí obraz do nějž malíř kdysi,
vepsal příběh rukou svou.