Prchá temnou nocí a svírá hřívu, uhání ke skalám, které se bortí stejně jako okovy kolem jejího zápěstí. Spolu s cestou přichází uvědomění. Je jediný člověk, který nás může zbavit našeho strachu a osvobodit nás. Je jediný člověk, který s námi vždycky kráčí stezkou našich snů. Jsme to my sami.
Hudba: Linda Ravenna, David Zima
Text: Kristýna Dostálová
S1: Měsíc procitá, zář cestu skrápí,
dávno, dávno vím.
Volnost, kdo mi dá, zná, co mě trápí,
dávno to já vím.
R: Sílu sbírám tmou černou jít dál,
cíl svůj znám, dech se krátí.
Hřívu svírám, strach zrádný je pán,
zítřek mou víru vrátí.
S2: Cestou prchám tmou, skály se blíží,
stále, stále sním.
Stezkou starých snů, vím, co mě tíží.
Být dál, dál s ním.
S3: Těžké v sedle být, jít dlouhou poutí,
dálky, dálky zřím.
Pouta rozplétám, skály se hroutí,
dálkám chci jít vstříc.
R: Sílu sbírám tmou černou jít dál,
cíl svůj znám, dech se krátí.
Hřívu svírám, strach zrádný je pán,
zítřek mou víru vrátí.
R: Sílu sbírám tmou černou jít dál,
cíl svůj znám, čas se krátí.
Hřívu svírám, strach zrádný je pán,
zítřek mou víru vrátí.