Na obloze září měsíc a osamělý muž se houpá na loďce. Pod hladinou však čeká něco hladového a zlověstného. Z rákosí šeptá vábivý hlas slibující lásku. Zdá se mu to, nebo zahlédl tam dole krásnou tvář? Voda je studená a noc je tichá. Drobné vlnky utíkají pryč po hladině od prázdné loďky, kterou proud pomalu táhne dál a dál…
Hudba: tradicionál, zprac. Linda Ravenna
Text: Linda Ravenna, Kristýna Dostálová
S1: Slyš, kolem vody šeptá rákosí,
volá „uhas žízeň svou“.
Možná je to lest,
jež má tě jinam vést.
Až tam, kde snívám já.
S2: Výš měsíc stoupá prázdnou oblohou,
vím, že na loďce jsi sám.
Možná měl bys plout,
kam unáší tě proud.
Až tam, kde snívám já.
S3: Víš, celé věky žízním samotou,
dál toužím po polibku tvém.
Možná se ti vzdám,
když cestu najdeš tam.
Až tam, kde snívám já.
S4: Proud něžně písek z vlasů vymývá,
příliv svůdných slov omámí.
Přestaň se už bát,
zda v hloubce čeká chlad.
Až tam, kde snívám já.
S5: Tvář má se ztratí jak mlha na vlnách,
vánek hlas můj odvábí.
Možná byl to klam,
do hlubin klesáš sám.
Až tam, kde snívám já.