Niněra a vše kolem ní

Niněra je strunný, třecí a klávesový hudební nástroj. Díky tření strun o kolo, které hráč roztáčí pomocí kličky, vzniká zvuk podobný houslím či violoncellu. Niněra ale dokáže vytvořit více zajímavých zvuků. V češtině se jí občas přezdívá kolovrátek či kobylí hlava. Všeobecně se používá anglický název hurdy gurdy.

Niněra je hudební nástroj, který na koncertech skupiny Tempus nejčastěji upoutá pozornost fanoušků. Téměř pokaždé přijde po koncertě někdo za Davidem a ptá se: Co je to za nástroj? Jak se na niněru hraje? Jak se v niněře tvoří tón? Jaká je historie niněry? Případně kolik niněra stojí?

David vám na tyto všechny otázky odpoví!

V roce 2020 jsme hledali klávesáka, a na inzerát se ozval David. Jen tak mimochodem se zmínil, že začíná hrát na niněru. Do kapely byl přijat, ale na klávesy v Tempusu si nikdy nezahrál.

„Pamatuju si, jak jsem přišel na první zkoušku. Uměl jsem asi čtyři skladby na niněru, která nebyla zrovna kvalitní. Během dalších zkoušek jsem si vymyslel niněrové party do dalších skladeb. Postupem času jsem si také pořídil kvalitnější niněru, a letos je poslední vylepšení plně elektrická niněra.“

Jak zní niněra?

Niněra je výrazná třeba v naší skladbě Brána podsvětí.

Jak se na niněru hraje? Jak se v ní tvoří tón?

Když se podíváme na niněru, někteří v ní vidí housle, violu nebo kytaru. Nástroj může mít různé tvary, ale princip, jakým funguje, je stále stejný.

Nástroj tvoří ozvučná skříň – tělo, které je vyztuženo vnitřními trámci a většinou jednou duší. Podobně jako na houslích nebo kytaře má i niněra hmatník. Je to vlastně box, skrz který jdou struny a pomocí klapek ovládaných levou rukou se struny krátí – zvyšuje se tón. Na konci niněry nesmí chybět hlava s ladícími kolíky pro ukotvení strun. Naopak na druhé straně se nachází kobylky pro všechny tři typy strun, a struník. Pravá ruka pak ovládá nejstěžejnější části niněry – kličku, která otáčí kolem. To bývalo historicky dřevěné, ale dnes se kromě dřeva používají různé materiály, jako plast, MDF (dřevovláknitá deska) a další. U kolečka je také důležité používat kalafunu (stejně jako u smyčce) pro lepší tření. Vzhledem k tomu, že kolo je nejcitlivější částí nástroje, běžně najdeme u niněr kryt, který kolo chrání například před dotykem nebo prachem.

Dalo by se říct, že hráč na niněru obstará všechny důležité složky kapely. Sám si zahraje basový doprovod, melodii i rytmiku. K tomu mu pomáhají tři typy strun: dronové, melodické a rytmické. Všechny struny mají většinou držáky, takže hráč si vybere, které struny bude zrovna používat, a spustí je na kolo.

Dronové struny

Dronové struny jsou struny obvykle basového charakteru. Většinou se jako dronové struny do niněry používají struny pro violoncello. Na tyto struny se nehraje klapkami, ale znějí samovolně, takže nejde měnit jejich výšku. Pokud má niněra dronové kapodastry (kapodastr = zařízení na posuvný pražec), je možné strunu zvýšit o tolik tónů, kolik je použito kapodastrů. Někomu zvuk niněrových dronů připomíná drony z dud, které fungují zvukově velmi podobně – tvoří basový podklad.

Melodické struny

Melodické struny tvoří melodii. V podstatě fungují jako na houslích, čím výš jdete nahoru po hmatníku, tím je vyšší tón. Počet melodických strun i jejich ladění se může lišit. Niněry mají obvykle jednu až čtyři melodické struny. Do niněry se jako melodické struny používají struny pro violu.

Rytmické struny

Rytmické struny jsou velmi neobvyklé a kromě niněry bychom je běžně našli pouze na hudebním nástroji trumšajt. Fungují podobně jako drony, a jejich výšku lze zvýšit opět pomocí kapodastrů. Pokud při hře hráč použije v pravé ruce (na kličce) správný akcent, ozve se krátký bzučivý zvuk, který je pro niněru typický. Bzuk vzniká tím, že rytmické struny mají pohyblivou kobylku, takzvaného psa. Akcentem, který hráč vydá pravou rukou na kličce, se kobylka mírně pohne a vydá onen rytmický bzuk.

Struna se v místě dotyku s kolem omotává bavlnkou, aby se nedřela struna a zároveň kolo. V kombinaci s tekutou kalafunou lze hrát také techniku “tremolo”, což znamená, že hráč netočí klikou pouze v jednom směru, ale vrací se tam a zpět. Opět je to podobné jako u houslí, kde hudebníci také využívají hudební techniku tremolo.

Tip od Davida: Nejlepší dostupnou bavlnu na omotání strun najdeš v ženských menstruačních tamponech. 🙂

Proměna niněry

Niněra se postupem času zmenšila. Svůj rozkvět zažívá během renesance, baroka a 19. století. Měnily se tvary, počet strun a zdobení, ale princip fungování nástroje zůstal stejný. Niněra je zejména v 19. století populární i v Českých zemích. Nejedná se ale o nástroj, který bychom slyšeli na bálech nebo v orchestru. V té době je niněra hlavně nástroj chudých. Chudší lidé si hraním na niněru přivydělávali na ulicích a občas niněra také doprovázela pouliční divadlo. Tento trend se udržel až do první poloviny 20. století. Zdálo by se, že poté niněra úplně zmizela, ale právě naopak. Od druhé poloviny 20. století zažívá tento nástroj svoji „renesanci“.